Když slova nestačí.

Jak často se nám něco nepovede?
Jak často říkáme, že příště?
Jak často si myslíme, že příště to doženeme a ještě uděláme něco navíc?

Jak často říkáme “Příště….”?

Všichni můžeme říct, co vše od života chceme, můžeme říct, že chceme cestovat, že chceme být bohatí, že chceme mít velký dům a spoustu peněz, že chceme..
Ale pokud jen chceme, tak je to k ničemu – je potřeba začít na tom co chceme tvrdě pracovat a pokud uděláme chybu a něco se nám nepovede, pak neříkat velkohubě, že příště. Ne – ta chvíle je nyní a nyní musíte dát do své činnosti vše, absolutně vše aby jste dosáhli svého cíle.

To jako, že se musí všechno povést?

Ale houby. Neúspěch je také cesta k cíli. Ale nevykládejte všude, že příště bude to, nebo ono. Protože k nápravě slova nestačí. Je potřeba jít za svým cílem. Poučit se a jít dál, bez slibů a prohlášení.

Všichni můžeme říct, že chceme naše děti správně vychovávat, ale lepší je to udělat!
Všichni můžeme říct, že chceme chránit naši přírodu, ale lepší je jít a něco pro ni udělat!
Všichni můžeme říct, že chceme být úspěšní, ale lepší je na tom začít dnes pracovat a nemluvit o tom co bude až bude.

To jsou pak jen zbytečné kecy, které otráví nakonec vás i okolí.

Správná slova mohou sice vaši činnost začít, ale činy jsou to, co budete vy i okolí posuzovat za rok, za deset let…

Mějte fajn den a zkuste se pustit do něčeho, co se vám nedařilo, nebo o čem sníte.

Luboš