Každý máme svoji jedinečnou cestu v životě.

Kdo z nás někdy nezapochyboval o tom, že právě my jsme nějak výjimeční. 
Kdo z nás si nepomyslel, že právě my jsme tuctoví, nezajímavý, hloupí a že v životě nic nedokážeme.

Jsou to otázky, které do našeho života nepatří. Již z podstaty věci jsme každý jedinečný. Jak tedy tyto myšlenky vznikají?

Stačí na to v podstatě jedno jediné slovo – POROVNÁVÁNÍ.

Porovnávají nás známkami a různým dalším hodnocením ve škole. Rodiče porovnávají sourozence.  Porovnávají nás i naši spolužáci – jaké kdo má oblečení, nebo jaký má kdo mobilní telefon.

Tím to ale nekončí – jakmile dospějeme, tak porovnávání pokračuje. V zaměstnání nás porovnávají výší platu. Porovnáváme se mezi sebou kdo má větší dům, kdo lepší auto a kdo jede na exotičtější dovolenou. V těch bohatších vrstvách je to pak ještě markantnější.


No a když už by se zdálo, že na srovnávání nemáme ani čas, ani náladu, protože se staráme o rodinu. Pak přijde srovnávání dětí – kdo je má chytřejší a krásnější.

Jednoduše – celý život se snažíme s někým držet krok. Někdy si to ani neuvědomujeme, někdy je to tak zažité, že kdyby nám to někdo řekl s čistým svědomím to popřeme. Ale bohužel porovnávání se s někým, nebo v něčem probíhá stále.

A – kazí nám to život. Protože od porovnávání je to jen kousek k tomu abychom sami sebe viděli v tom špatném světle. Nejsme dost dobří, nemáme to co soused od vedle…

Situace se ještě zhoršuje díky sociálním médiím jako je Facebook, Instagram a další. Tam vidíme jedním jediným kliknutím jak se lidem daří, jak jsou krásní, jak cestují, jak si užívají…. Bohužel většina z nás si neuvědomuje, co tyto fotky stojí práce – aby se někdo dělal lepší než ve skutečnosti je. Našetřit, hledat místo, kde se vyfotí. Pak se dotyční kouknou na fotky a vypadají jako blázni, nebo zkrátka obyčejně.

A tak nastupují různé aplikace na fotky a digitální kouzla, až je nakonec fotka dokonalé.

To, že na té fotce není pravda už nikdo nikoho nezajímá.

A my máme při pohledu na tuto “vylhanou” fotku další důvod se podceňovat a myslet si, že nejsme dost dobří.

Stále více jsme konfrontováni s “dokonalým” životem ostatních lidí a naším “ubohým” životem.
Jedno je důležité si uvědomit – tak to v žádném případě není! Každý člověk má svoji cestu a možná jste šťastnější a bohatší, než ta holka na fotkách z Instagramu, které tak závidíte. Třeba neví kudy kam a tak před životem jen utíká – a aby se necítila tak špatně, tak upravuje své fotky a dává je se šťastným úsměvem na web.

Společnost, škola, zaměstnavatelé se nás možná snaží všechny jaksi zjednodušit a vidět nás jako celek. Snaží se abychom neměli tu silnou individuální část sama sebe. Proto se také říká, že z nás škola dělá spíše hlupáky. Ale naše individualita je dost silná na to abychom žili své životy a dále se srovnávali s ostatními.

A jak se z tohoto bludného kruhu vymanit? 
1 – Dělejte to, co je nejlepší pro vás.
2 – Nedívejte se na to jak žijí a co dělají ostatní. Zajímejte se o to jak žijete vy.

A pokud to není to, co byste si přáli – tak to změňte. Možná chcete cestovat – ale bojíte se, že to není pro vás. Tak to zkuste – třeba jen na měsíc – pak můžete zjistit jednu ze dvou věcí:
– je to pro mě a budu to dělat častěji
– není to pro mě, ale byla to zajímavá zkušenost.

3 – Neporovnávejte se s ostatními, ale inspirujte se jimi. Nechte si od těch úspěšnějších poradit.

4 – Najděte si svoji vlastní cestu – nekopírujte.

5 – vytvořte si nápis, který každý den uvidíte: “Jsem jedinečný člověk na tomto světě. Moje cesta, kterou kráčím je jedinečná, stejně jako celý můj život.”

 

Váš život je o tom aby jste si jej užívali. Aby jste hledali právě tu svoji cestu a brali to jako jedinečné dobrodružství.
Já vím, že někdy je to těžké, že se někdy nedaří a myslíme si, že už nemůže být hůř a na druhé straně, že líp snad už nikdy nebude. Ale není to tak. Vždyť pokud nepoznáme neštěstí, jak pak poznat štěstí?

Mějte se fajn a užívejte si svůj život. A pamatujte si – jste dokonalí, jste úžasní a jdete tou pravou cestou.

Luboš